pondělí 10. srpna 2015

Cesta z lesa do betonové džungle

Tak nějak by se dal popsat příjezd našeho štěňátka k nám. Dosud žil ve své psí smečce mezi poli a lesy. A my si toho malýho ňunínka přivezli do města, kde je víc betonu než trávy a v noci je tu tolik světla jako na samotě za úplňku.

Ten den, kdy jsme si pro Bongouška jeli, jsme ani jeden nemohli dospat. Teda nevím, jak Bongo, ale já ani manžel jsme se ho nemohli dočkat. Všechno už tu měl připraveno, bouda byla natřená, hračky, misky i pelíšek na něj spořádaně čekaly na svém místě. Ráno jsme vyrazili za Nymburk, abychom Bongouška přivezli domů ještě v době, kdy nebude moc horko. Počítali jsme s malinkým zdržením, než se se všemi rozloučí, ale Bongo se rozhodl, že je prostě náš. Když jsme přišli, přivítal nás obřím skokem do náruče, kde se uvelebil a olizoval nás. 
Po vyřízení všech formalit Bongo naprosto samozřejmě nastoupil do auta, zamával ocáskem a jeli jsme.


Chvíli dělal velkého hrdinu a ani nepípl, jen zvědavě koukal kolem a hlavně na cestu. Čím víc jsme se ale vzdalovali od jeho bývalého domova, tím víc si začal uvědomovat, co se stalo a začal malinko plakat. To ho ale rázem přešlo, když jsme pustili nové album od Kabátů - Do pekla do nebe. Nastražil uši a jen tiše poslouchal.

Cesta byla dlouhá a my jsme se docela divili, že pořád nespí. Nejdřív vytrvale pozoroval cestu, pak na něm ale byla únava hodně znát. Nevím, jestli se bál, kam ho vezeme, nebo jestli chtěl jen pozorně sledovat cestu, aby případně trefil zpět, ale za celou dobu v autě neusnul. Byl jak důchodce v MHD, kterému padá hlava, ale na každé zastávce se s trhnutím probudí, aby dal jasně najevo, že vůbec nespal - jen odpočíval očím, jak říkala moje prababička.

Konečně jsme doma a naše malé štěňátko začíná prozkoumávat nový domov. Na terase je už pěkně chládek, spousta kytiček k okusování a hraček ke hraní. Všechno vyzkoušel a za chvilku padl a usnul.





 


Po krátkém spánku (našem i psím) jsme se vydali na zahradu, kde náš miláček ihned ukázal, že se ničeho nebojí, vyhrabal špenáty, vypil vodu z konve, proběhl se po zahrádce tam a zase zpátky rychlostí blesku a pak se unavenej svalil na travičce a rozhodl se ji zkrátit na délku golfového trávníčku.






             http://www.magdalenaphotography.cz/


 


Bongoušek je prostě přítulný pes a pro kus chleba vám i na hlavu vleze :)

 
A pak se za to omluví svým psím pohledem, kterým jasně říká, já  nic, já jsem tady jen tak ležel!

Moc se těšíme na každý další den s naším Bongínem a vy se můžete těšit na další zprávy z jeho života.



Žádné komentáře:

Okomentovat