Když jsme se teda shodli na berňáčkovi začaly veliké přípravy. Stáli jsme před velkým úkolem vybrat tu správnou chovatelskou stanici a ty nejlepší rodiče. Krom toho jak fena a pes vypadají, jsme se taky koukali na to, jaký mají zuby, jestli mají všechny. Jestli nemají moc velký flek na čumáčku, nebo moc malý. Jak až vysoko jim sahají bílé podkolenky, a spoustu dalšího. No řekněte sami, vybírat si takhle manžela nebo manželku...nejdřív se si musíte líbit, potom si vzájemně překontrolujete chrup, donesete si rodokmeny do roku XY, zjistíte kam až mu/ jí sahají ponožky a když bude všechno vyhovující rozhodnete se spolu zůstat. Mírně absurdní představa bych řekla! Na závěr už nám z toho tolik hrabalo, že jsme se na všechna kritéria a standardy vykašlali a hledali jsme podle sympatií a podle výšky noh. Protože "připosražení" berňáci ze Švédska se nám nelíbili.
Konečně jsme si jedno štěně zamluvili, ještě když bylo u mamky v břichu. Byla to taková sázka do loterie, jestli tam vůbec bude ten náš vysněnej pes, kterýmu jsme chtěli říkat Bongo. První zklamání přišlo, když nám paní chovatelka psala, že je jedno jak mu budeme říkat, ale že pejsci musí být podle písmena vrhu...tedy od A, jelikož to byl první vrh. S tím jsme se vypořádali snadno a lehce, protože jsme k našemu Bongovi přidali vznešené Al. Takže náš papíráček má v PP Al Bongo, něco jako Karl von Banhof!
Netrpělivě jsme na chatě u kamarádů očekávali telefonát, jestli už se nám to štěně narodilo. Prvního května na svátek práce vylezli ven. Mělo jich být podle původního sona 8, ale nakonec se po pár komplikacích narodil jen jeden pejsek a jedna fenka. Byli jsme zklamaní, že si nebudeme moc vybírat z více pejsků, ale už když jsme viděli to malý tříbarevný morče na váze, tak se nám tenhle moc líbil.
Rozhodli jsme se udělat si výlet...celodenní výlet přes celou republiku, abychom se na toho malýho plazícího se kulihráška podívali. Pochovali jsme si ho, podrbali, strávili jsme u chovatelů téměř tři hodiny a ani nám to nepřišlo. Už v ten moment jsme věděli, že to malý klubíčko bude naše. I když neměl přesně symetrický pruh na čumáčku, tak jak by to mělo být a vypadal už od počátku, že bude víc černej než bílej, tak si nás hned získal. Možná na tom měla velkou zásluhu i paní chovatelka, která se k nám i k pejskům chovala moc pěkně a byla nám moc sympatická.
Tak moc jsme se na něj těšili, že jsme si zajeli na návštěvu ještě jednou, abychom si ho znovu pořádně prohlídli a našli případné vady. Nenašli jsme nic, jen to, že likviduje všechnu zeleň trčící víc jak 5 centimetrů nad zem a je ještě milejší, než při první návštěvě.
Žádné komentáře:
Okomentovat