pátek 5. února 2016

Psí parťáci

Než jsme se stihli vrátit z naší pidi dovolené, už na našeho psího mazlíka čekal kamarád. A ne ledajaký kamarád, ale přímo zlatý a jen o měsíc mladší než náš Bongo, navíc s tím správným přátelským jménem Amigo. Hovawart, kterého si pořídili rodiče, je pro Bonga opravdovým kamarádem s velkým A :). Hrají si spolu už od prvního okamžiku. Jsou jak dva malí kluci na hřišti...jeden honí a kouše toho druhýho a vzápětí se prohodí a jeden na druhýho chodí "žalovat". Občas jim nad hlavou chybí už jen svatozář, jak se tváří, že tohle teda udělal ten druhej.
 
 I když to jsou oba psi, naštěstí zatím k žádné větší rvačce nedošlo. Bongo si právem staršího občas udělá pořádek, když už chce opravdu odpočívat, ale je to spíš jen takové nevrlé zamručení ve stylu: "Neotravuj a nech mě spát."

Je opravdu radost se na ně při hře dívat, člověk vypne a soustředí se jen na to psí kočkování. Ale občas je to s nima vážně na mrtvici a musíme ty naše psí mimina hodně usměrňovat. Například, když se společně rozhodli roztrhat pelíšek a kousky vaty se válely po celém dvoře a lítaly k sousedům a všude kolem (posbírat drcený molitan vážně nešlo). Nebo když jsou náhodou v noci spolu a rozhodnou se na sebe štěkat, vrčet a kňučet od tří od rána až do osmi.



Když jdeme na procházku je super, jak se učí jeden od druhého. Zvlášť, když má člověk v ruce pamlsek nebo jinou dobrotu. To se potom předhání, kdo ten cvik udělá líp, protože ví, že pamlsek většinou dostane jen jeden a to ten, co byl první. Náš Bongo si to celkem rychle uvědomil a začal toho značně zneužívat. Proto teď, když jdeme společně na procházku, a ozve se jen náznak povelu, Bongoušek už stojí připravenej a strká čumák do ruky a hledá, kde je co dobrýho.


Výcvik dvou psů vypadá jednodušeji, opravdu se od sebe učí rychle. Bongo pořád nedokázal pochopit povel: "Dej pac a dej druhou pac". Když ale viděl jak Amigo s přehledem zvedá jednu i drouhou packu, rázem mu všechno došlo. Problém nastává ve chvíli, když se od sebe učí i špatnosti...jako třeba žrát všechno, co kde najdou. Když jim člověk nadává, tak se běží schovat buď za někoho nebo zalezou do boudy (to náš Bongo dřív nedělal a hrdinně svému tresu čelil. Od doby co viděl Amiga prchat, začal prchat taky) a spoustu jiných věcí. Ano, přiznávám, že dost často spolu zlobí. Ale pak je člověk uvidí, jak se spolu tulí v pelíšku a jak se mají rádi a rázem je vše odpuštěno. Asi jako když se na vás zasměje vaše miminko, které celou noc proplakalo...


A ještě jednu velkou výhodu to má...od té doby, co chodíme na pravidelné návštěvy za Amiskem nemusíme ani jednomu čistit uši, sranda pak nastává, když se chce Bongo mazlit a začne čistit uši nám... Se psama je vážně radost žít :)

Žádné komentáře:

Okomentovat