Celou zimu jsme se těšili, až konečně napadne sníh. Málem jsme se nedočkali...až jednoho rána jsme vytáhli žaluzie a zaradovali se, že je všude bílo. Nebylo to proto, že bysme tak milovali sníh a zimu, ale spíš proto, abychom konečně viděli, co na sníh bude říkat náš Bongo. Jestli se mu bude líbit, nebo naopak mu bude vadit. Bongoušek prospal celou noc v boudě a tak, když slyšel vrznout dveře, neochotně se z ní začal hrabat ven. Nevím, jak u jiných psů, ale Bongo umí docela jasně svou mimikou vyjádřit, co se mu zrovna honí hlavou. Jeho výraz byl opravdu udivený. Šlápl pacinkou do sněhu a hned ji zase stáhl zpátky, protože ta podezřelá bílá pokrývka země studí.
A pak nastala téměř disneyovská scéna. Bongo se odvážil vylézt z boudy úplně ven. Chvíli sníh očichával, pak se pohnul, otočil se a zahleděl se na svoji stopu. Vypadala dost nevěřícně a tak to pro jistotu zkusil ještě jednou. Do neporušeného sněhu položil ťapinku, pak ji zvedl a koukal na svůj otisk. Byl k sežrání! Pak ale začalo to správné sněhové dobrodružství. Bongo začal lítat jak splašenej, každou chvilku si ze závěje ukousl kousek sněhu a běžel dál. Když jsme mu házeli sněhové koule, byl štěstím bez sebe a radoval se. Takovou radost ze sněhu si nepamatuju ani u našeho malamuta, kterého jsme měli, když jsem byla malá. Bongoušek si sníh opravdu užíval a byla velká radost se na něj koukat.
Foto z mobilu
A víte, co baví ve sněhu našeho berňáčka nejvíc? Spát a nechat se sněhem zasypávat, navíc hromada sněhu je super polštář :)
Žádné komentáře:
Okomentovat