Vánoce u nás letos byly opravdu náročné! Když už jsme mysleli, že si na Štědrý den odpočineme a nachystáme si jen stromeček, tak se náš Bongo rozhodl, že tak jednoduchý to mít teda nebudeme.
V noci z 23. na 24. prosince nás Bongo probudil svým zvracením. Když se vyzvracel dvakrát, říkali jsme si, že to nic není, že asi něco sežral. Když však ale pokračoval až do sedmi do rána, už jsme o něj měli opravdu starost. A to se ještě manžel rozhlídl po terase a konstatoval, že už není kam šlápnout, a šel ve tři hodiny ráno umývat terasu. Já jsem mezitím trávila čas tím, že jsem hledala, kam by se dalo rychle zajet na veterinu a kde mají pohotovost. Naštěstí jsme na pohotovost nemuseli, ale i tak to byla krušná noc, po které se nám opravdu nechtělo chystat vánoce, ale spíš jen ležet a dospat noc.
Bongoušek byl ráno taky značně unavený a my jsme pátrali po tom, co sežral nebo co se mu stalo. Odpověď přišla hned, jakmile jsme vyrazili na kratičkou vycházku. Bongo kadil samé žluté kuličky. V lese nám totiž roste spousta ochmetu evropského, který zrovna začal opadávat. Aniž bysme si toho všimli, Bongovi tohle jmelí asi hodně chutnalo. My jsme si mysleli, že si jen čuchá, a on zatím požíral jednu žlutou kuličku za druhou...
Zkoušeli jsme mu dávat místo granulí rýži, která mu teda naštěstí náramně chutnala, takže žrádlo bylo vyřešeno. Větší problém jsme viděli v tom, že nechce vůbec pít. Bylo to jako by se vody bál, vůbec se k ní nechtěl přiblížit. Zkoušeli jsme mu uvařit černý čaj a osladit ho medem, udělat mu šťávu ... nic nemělo úspěch. Tak jsme mu nakonec začali zalívat rýži vývarem z mrkve a petržele a to byla konečně chvíle, kdy do sebe dostal aspoň trochu vody. Když hlavní svátky skončily a Bongouškův stav se každým dnem lepšil, stejně jsme si řekli, že raději zajdem na veterinu, aby ze sebe dostal všechny bobule ochmetu. Pan doktor nás pochválil, jak jsme dobře situaci vypozorovali a vyřešili. K naší úlevě nám řekl, že v zimním období vůbec tolik vody nepotřebuje a že moc pít nemusí. Asi jsme ho chudáčka i malinko převodnili, jak jsme mu dopřávali vodu do žrádla. Dostal prášky na detox, které mu udělaly opravdu dobře. Za pár dní už pěkně pil i vodu z misky.
Měli jsme o něj velkou starost a zároveň se nám značně ulevilo, když jsme den ode dne viděli, jak se jeho stav zlepšuje, jak je hravej a veselej. Když se konečně napil z misky, spadl z nás ten největší kámen...myslím, že to zadunělo až na druhé straně zeměkoule :)
Takže pejskaři, pozor na opadaný ochmet evropský a jiné druhy jmelí!
Žádné komentáře:
Okomentovat